Pojetí zákona o lesích v České republice umožňuje takzvané obecné užívání lesů v míře, které není všude ve světě samozřejmostí. Umožňuje volný pohyb po lese s minimem omezení, možnost sběru hub a jiných lesních plodů bez ohledu na vlastnictví. Ne vždy si však těchto práv vážíme. Svědčí o tom například velké množství odpadků všeho druhu, s kterými se jistě musel každý návštěvník lesa setkat. Jejich hustota stoupá zejména s blízkostí sídel, turistických cest, chat a jiných cílů lesních toulek. Není výhledového místa či rozcestníků v lese, kde by se nedal najít obal od svačiny, plastová láhev nebo alespoň papírový kapesníček. Nejvíce patrné je to vždy na jaře po tání sněhu, kdy ještě odpadky milosrdně neskryla nastupující vegetace a podél lesních pěšin tak tvoří téměř souvislé pestrobarevné značení. Důvody proč „návštěvník lesa“, který se na kopci odmění plechovkovým pivem není schopen prázdný obal snést zpět do civilizace, nejsou pochopitelné. Vždyť prázdný obal tvoří jen zlomek původní váhy celé svačiny. Pokusy o zřizování odpadkových košů u turistických křižovatek vedly k opačnému efektu, odpadky se po zaplnění koše nekontrolovatelně hromadily v jeho okolí. Nezbývá zřejmě než osvěta a víra, že se procento neukázněných v lese bude snižovat. Stačí si přece uvědomit, že většina odpadu z lesa jen tak nezmizí. Pokud se nenajdou dobrovolníci (chvála jim), kteří občas uklidí i po jiných, trvá to přírodě v případě snadno rozložitelných papírových odpadků měsíce až roky. U řady materiálů (plasty, sklo, kov) však tato doba výrazně přesahuje časový prostor, v němž žijeme své životy.